by
O tom, že internet pronikl v podstatě do všech oblastí našeho života, není pochyb. Zároveň s tím však pozorujeme pro mnohé alarmující trend, kdy lidé tráví mnohem více času právě na síti, než v reálném světě. To jim samozřejmě neprospívá a vzbuzuje to oprávněné obavy. Jak je ale možné, že k něčemu takovému došlo, když na možnou závislost na internetu upozorňovali vědci od samého začátku?
V první řadě je zde instantní gratifikace, která je v dnešním světě velmi žádaná. Zatímco dříve jste pro cokoliv, co jste chtěli, museli pracovat, ať už se jednalo o nějaký produkt nebo informaci, zde vám stačí v podstatě jen pár kliknutí. To samé platí i o kontaktu s ostatními – je dílem okamžiku přihlásit se na některou ze sociálních sítí a začít vytvářet příspěvky či je komentovat.
Zde je ovšem potřeba si uvědomit, jak je instantní gratifikace nebezpečná. Okamžitě nám totiž dává dopamin, tedy hormon štěstí a spokojenosti. Na tom by nebylo nic špatného, kdyby tento dopamin velmi rychle nevyprchával. A jelikož si jej můžeme dát okamžitě kdykoliv znovu, spouští se v nás reakce, která nás nutí stále toto sebeodměňující chování opakovat.
Problém je, že v takovém případě dávka dopaminu, kterou za danou aktivitu dostaneme, postupně klesá. Proto, abychom dosáhli stejného pocitu spokojenosti, musíme na síti trávit více a více času. Tak ostatně fungují i klasické závislosti, a je velmi těžké se toho zbavit. Tělo, zvyklé na neustálý přísun tohoto hormonu, bez něj po nějaké době již v podstatě nemůže být.
Toto je nebezpečné zejména pro děti, které jsou k propadnutí této závislosti mnohem náchylnější. Proto je potřeba, aby právě ony měly svůj čas na počítači či tabletu omezený. Nejprve se totiž musí naučit jiné, zdravější způsoby, jak získat dopamin.
I dospělí by si však měli hlídat, kolik času na internetu stráví. Jistě, ne vždy to jde ovlivnit, koneckonců jej mnohdy používáme celý den v zaměstnání, avšak věřte, že odpočinek od něj vám udělá více než dobře.