Jestli se zabýváte prací s kovem, určitě vás neudivím konstatováním, že se musíte pro tuto činnost dobře vybavit. Protože kdyby vám chyběl jakýkoliv potřebný stroj nebo nástroj, budete ztracení a žádnou provizorní variantou to nevyřešíte. Představte si jen tak namátkou, čím alternativním byste vrtali do kovu, kdybyste neměli k tomuto určené vrtáky, čím byste řezali bez pily na kov nebo nějakých těch řezacích kotoučů, čím provizorním byste tu vytvářeli závity a podobně. To u kovů nejde. Kovy jsou tvrdé a tomu odpovídá i vybavení pro práci s nimi.
A když potřebujete, aby vaše výrobky měly přesné tvary a přesné úhly, potřebujete samozřejmě i dokonale vyhovující úhloměry I-nastroje. Ani ty se jen tak něčím nenahradí. Ovšem kde takové úhloměry a další vybavení sehnat? Jistě, na rozdíl od totalitní minulosti už se vám nestane, že by vám ve všech představitelných obchodech řekli jenom ‚nemáme‘, ‚nevedeme‘ ‚ptejte se‘, ‚snad příští měsíc‘, ale na druhou stranu je tu jiný problém. A tím je ten, že tu máme tržní ceny. A ty nejsou rozhodně nízké. Na rozdíl od soudruhů se už dávno nehlásá ‚vše pro pracující‘ a ani podobné náčiní se už nedotuje. A stojí tolik, kolik stojí. Tedy hodně. Tolik, že se ho leckomu nevyplatí si ho pořizovat.
Ale co s tím? Když to výrobce nemá, nemůže pracovat, nic nevyrobí, zkrachuje a zkrátka přijdou i ti, kdo by si to rádi koupili, jenže když si to koupí za moc velké peníze, nevyplatí se mu to, zkrachuje a výsledek také nebude takový, jaký by měl být.
Ale ono ještě jedno řešení je. Často si lze nástroje pro kovovýrobu koupit od prodejce, který se zabývá přeprodáváním nadlimitních firemních zásob. Je tu třeba někdo, kdo už má to, co nevyužije, a ten se toho rád klidně i levně zbaví, a pak si to může také levně koupit ten, kdo to potřebuje. A rázem se může pracovat, aniž by se lidé zruinovali.