O tom, že společnost je polarizovaná, asi není třeba hovořit. Důsledky toho vidíme prakticky všude kolem sebe, a v extrémnějších případech může toto rozdělení dokonce roztrhat rodiny. Jen málokdo si to ale uvědomuje, neprakticky nikdo si to nepřizná. Také se příliš nepátrá po příčinách tohoto jevu. A to je škoda, neboť je to jen k naší vlastní škodě. Není tedy na škodu se podívat, co za tím vlastně stojí.
V první řadě je potřeba říci, že lidé sami za to v podstatě nemůžou. Není to však ani žádná náhoda, jak by se mohlo zdát. Ve skutečnosti se jedná o řízenou situaci, kterou mají na svědomí především politici. A to včetně těch, kteří říkají, že se jim rozdělování společnosti nelíbí. Ano, je to sice pravda, avšak jen v určitém slova smyslu.
Samozřejmě není třeba říkat, že politikům tato situace vyhovuje, zvláště pak radikalizace lidí. Čím radikálnější totiž budou, tím spíše půjdou volit. Navíc se budou snažit i přesvědčit ostatní o tom, že daný politik nebo strana jsou tím správným řešením. Aby toho dosáhli, snaží se vytvářet mentalitu „my vs. oni“. To jsme ostatně mohli vidět i u nás, a to jak u parlamentních, tak i u prezidentských voleb. U těch parlamentních například navzdory tomu, že zde bylo mnoho stran, tyto se řadily vlastně pouze do jedné ze dvou skupin.
Jistě, tyto akce mají nepěkný vliv na běžné občany. Jak již bylo řečeno, lidé se takto mnohem více rozhádají. Avšak není to jediné nebezpečí. Čím více jsou totiž radikalizovaní, tím pravděpodobnější je, že se u nich projeví extrémní chování, kterým mohou ohrozit nejen sebe, ale také ostatní. Typickým příkladem mohou být nejrůznější teroristické útoky, i když nemusí jít ani zdaleka jen o ně.
Co proti tomu tedy můžeme udělat? Tím prvním je potřeba si uvědomit, že nic není černobílé, a že žádný politik ani politická strana nejsou dokonale čistí. A také nic není tak horké, jak se to uvaří. S výjimkou některých případů tedy není potřeba se bát.